Tento web Vás žádá o souhlas s používáním souborů cookie, které využívá k vylepšování poskytovaných služeb a k interním analýzám, ale nikoli pro reklamní účely. Vaši volbu bude následně možné kdykoli změnit ve spodní části stránky .
Na úvod

františek ignác hirsch

karta | vývod (předci) | rozrod (potomci)

osobní data

* srpen 1877
srpen 1959
Dosažený věk: 82 let

Pohlaví: muž

rodiče

Otec:
František Hirsch, obchodník, továrník , 35 let
* červenec 1842
† červenec 1926 | 48 let

Matka:
Emilie Svobodová , 19 let
* září 1857
† červen 1919 | 41 let

∞ listopad 1876

partnerství

Manželka:
Jaromíra Anna Janatková - Hirschová
* listopad 1890
† březen 1940

červen 1909 [RODINA]
Ženich: 31 let
Nevěsta: 18 let
Ženich starší o: 13 let

Ukončení: březen 1940   (úmrtí partnera)
Celkové trvání: 30 let
Počet dětí: 5

děti

1. dítě:   32 let
Jarmila Emilie Anna Hirschová
* duben 1910
† srpen 1910

2. dítě:   35 let
František Josef Hirsch
* prosinec 1912
† červen 1988

3. dítě:   38 let
Věra Hirschová - Sichrovská
* leden 1916
† duben 1993
∞ září 1937
Manžel: Ignác Antonín Hynek Sichrovský [RODINA]
* říjen 1904
† červen 1952

4. dítě:   40 let
Vladimír Hirsch
* červen 1918
† leden 2010
∞ prosinec 1945
Manžel: [RODINA]
*


5. dítě:   42 let
Ludmila Hirschová - Šrámková
* červen 1920
† 2011

další informace

Tyto informace jsou zobrazené pouze přihlášeným uživatelům.

ostatní zdroje

Tyto informace jsou zobrazené pouze přihlášeným uživatelům.

vzpomínky příbuzných

vladimír hirsch st. vzpomíná: jelen (německy hirsch) s žehličkou

Koncem 19. století pracovalo v továrně 180 dělníků, z toho ve slévárně 45 slévačů, 30 pomocníků a 8 učňů, v modelárně 1 modelář a 1 učeň. Továrnu řídili otec a syn se dvěma úředníky. Ve výrobním programu byly kromě žehliček také rošty, plotny, dvířka ke kamnům, závaží, stojánky k vánočním stromkům, zámky či ozdobná kování. Vývoz směřoval do celého Rakouska-Uherska, ale také do Rumunska, Bulharska a Ruska.
Roku 1909 byla zahájena výroba strojů pro metalurgický průmysl až do tunové váhy, které se postupně staly nejvýznamnější součástí produkce. Byly to především pérové buchary a stroje na výrobu pilníků, k nimž brzy přibyly také stroje slévárenské. Roku 1914 měl podnik již dvě kuplovny a vznikla i nová formovna. Ve slévárně pracovalo 66 dělníků a 9 učňů, v modelárně bylo 5 modelářů a 2 učni. Během první světové války přešel podnik dočasně na válečnou výrobu a kompletovaly se v něm dělostřelecké náboje, granáty a víčka na miny. V roce 1917 přišla renesance jednoho z prvních výrobků podniku vůbec - cvočků, nyní určených do horských vojenských bot.
Ve 20. letech se pak vrátil k původní produkci, která byla nově rozšířena o náhrobní kříže, tyče k zábradlím, kanalizační mříže, balkonové nosiče, věšáky, stojany na deštníky a hole, činky, kalamáře, těžítka, popelníky či svícny. Z průmyslových strojů se dále vyráběly míchačky a stojanové vrtačky.
Hospodářská krize ve 30. letech i druhá světová válka snížily v továrně počet pracovníků, v době okupace však železárny nemusely vyrábět pro válečné účely. Naopak se dále rozšířila produkce slévárenských zařízení a dodávaly se také mísiče směsí, sušárny na písek, formovací stroje, zařízení čistíren a speciální zachycovače prachu. Pro práci tryskacích zařízení byla zavedena výroba litinové drtě, která se ukázala jako výnosný produkt. Výroba žehliček vlivem konkurence a zaváděním žehliček elektrických značně poklesla, místo nich se začaly vyrábět svěráky.
Po skončení války, kdy počet zaměstnanců činil 86, pokračovala výroba beze změn až do znárodnění, kdy byl podnik svěřen Československým závodům kovodělným a strojírenským v Praze.
(z rozhovoru Roberta Šimka)