božena černohorská - jirásková

vzpomínky příbuzných

jiří vraný vzpomíná: dohozený ženich ze svatoštěpánského úřadu

Jiráskovi měli pěkný deputátní byt, tři pokoje, Božena se však nikdy upřímně nesmála. Chodila často k Vraným, obyčejně dopoledne, její sestra vařila a ona při kafíčku povídala. Hodně si stěžovala na manžela: "Franci se na mne rozzlobil, že jsem neměla ve skříni ubrousky urovnané dle čísel" či "Franci řekl, že stůl v kuchyni se musí drhnouti rýžákem" nebo "Franci dal pětník na kredenc do kuchyně, aby věděl, jestli služtička nekrade". Jejich Zdeněk byl zavalitý hoch, než narukoval do války chodil do gymnasia a dobře se učil. Po jeho smrti byla matka zoufalá a frekvence návštěv u Vraných se navýšila na denní. Když zařídili vilu ve Stránce, pobývala tam několik neděl. Odtud byla také, když nemohla jíti na malou stranu, na popud dr. Marečka ze Mšena, převezena do Prahy na operaci, po níž zemřela. Božena zanechala poslední vůli, v níž všechen svůj majetek odkázala sestře Miroslavě. Na hotovosti mnoho toho nebylo a u zařízení bytu (pan Jirásek sbíral starožitnosti) zase Josef Vraný manželce radil, aby se rozdělila se svými sourozenci. Aby si vybrala, co by se jí líbilo – a zbytek nechť si vezmou ostatní. Z toho měla posléze Ája Sölchová ve vile na skřínce na likéry sloupkové hodiny, jejichž hodinový stroj se mezitím rozbil. I přes to, že se podělili, tak hlavně Vláďa Černohorský a Eda Kleinschnitzů si stěžovali, že ten nebo ta si vzali lepší věci, více peřin, a mnoho řečí bylo o jídelní kredenci.