milada marie černohorská - kleinschnitzová

vzpomínky příbuzných

jiří vraný, miroslava vraná - sölchová vzpomíná: vzpomínky synovce a neteře

Milada byla prý v mládí velmi hezká a její otec ji měl velmi rád. Později měla takovou vysokou vznosnou postavu, dost při těle, a nosila, jak bylo tehdy v módě, nějaké kočky kolem krku a klobouky s péry. Její manžel byl ze zatížené rodiny a brzy zemřel v ústavu pro duševně choré. Následně dostávala od rodiny Kleinschnitzovy peníze na výchovu dětí, ale podmínka byla, že se nesmí podruhé provdat. Ke vdově často docházel německy mluvící pan Hofman, pravděpodobně kurátor či poručník dětí, a jeho společnice Gréta. Milada jej vždy velmi chválila, ale neměla ráda tu Grétu. Pan Hofman měl velkoobchod s vínem v Bredovské ulici (Politických vězňů), nedaleko parku. Děti Vraných s matkou ji často navštěvovaly, někdy i v neděli odpoledne, když jejich otec byl v redakci. Šly podél musea nahoru Jungmannovou třídou (Vinohradskou) a podél Seidlova pole. Tam se chvíli zastavily, zvláště v zimě, a dívaly se, jak děti sáňkují a staví sněhuláky.
Její syn Jarča rád dováděl se sestřenicí Ájou Vranou, měli se rádi. Když k nim přišel, tahal ji za copy a honil po bytě. To už jí bylo tak 13-14 let a ona se vždy hihňala, když ji chytl. Matka ji však za to hubovala, že již je velká a že nemá tak vyvádět. Také od něj Vraní měli knížky, hlavně verneovky. Po vypuknutí války brzo narukoval a pak se vyprávělo, že leželi v Haliči v zákopech a že Jarča byl zvědav, jak Rusové vypadají. Vyšel tedy ze zákopu, vyšplhal se na švestku a tu přilétla kulka a zabila ho.

zmíněna ve vzpomínkách

jiří vraný vzpomíná na osobu marie kleinschnitzová - suchá: hlavně se dobře vdát

Do Mařenky byl zamilován student práv, pan Hekner, potomek staré jičínské rodiny. Snad již studia dokončoval, a tak se mohli zasnoubit. Někdy těsně před první světovou válkou byla i s matkou a sourozenci na prázdninách u dědečka ve Mšeně. Sestry Černohorské měly umluveno, že půjdou s dětmi do Debře. Výlet překazil telegram, že dr. Hekner zemřel na souchotiny. Za války vodila Mařenku matka v Praze do společnosti a namlouvala "partie" - na setkáních s rodinou se vyprávělo, že "ten Pištěk má několik domů a myslí to vážně" nebo že "dr. Fleischhantz má velkou kancelář". Matka s dcerou chodily na korso na Ferdinandovu třídu (Národní) a vždy se zastavily i u Vraných. Tam Mařenka stávala před jejich "trymo" (velkým zrcadlem), odhrnovala si záclonu, by dobře viděla a pudrovala se. Vždy byla velmi elegantní, věnovala mnoho peněz na garderobu. Pak na nějakém tancování poznala ing. Suchého, zamilovali se a byla svatba. Ale snad to nebylo šťastné manželství.

jiří vraný vzpomíná na osobu eduard antonín kleinschnitz: syn, co vyrazil vlastní cestou

Traduje se, že v mládí působil Eda matce velké starosti - prý mu dala peníze na zápis na techniku, ale pak se jí zdálo, že tam nechodí. Tak se šla tázat a on tam studentem vůbec nebyl. I poté, když se zamiloval do Jindřišky, nedbal matčiných námitek, že není vzdělaná a že nebude míti velkou výbavu. Jindřiška se ukázala jako dobrá duše, milovala Edu a velmi si vážila své tchyně. Když přišla na návštěvu, vždy líbala starším ženám ruce.
Několik měsíců po narození dcery Miládky poznali, že není normální. Chudák holčička měla geny po svém dědovi. Chodili od lékaře k lékaři a za nic ji nechtěli dát do ústavu. Když matka Jindřišky ovdověla, přestěhovala se ke Kleinschnitzovým a stala se andělem strážným děcka, následně již dospělé dívky. Spala s ní a věděla, jak ji uklidnit. Ale v pozdějším věku museli Miládku dát na 4-6 neděl do ústavu, kde byla léčena šokovou terapií.