josef rudolf vraný
karta | vývod (předci) | rozrod (potomci)
osobní data
rodiče
Otec:
Josef Vraný, rolník , 37 let
* prosinec 1836 …
† září 1920 … | 46 let
Matka:
Kateřina Šimonková
* …
† leden 1927 … | 52 let
∞ únor 1868 …
sourozenci
- ---
- Božena Marie Vraná - Marečková
- * říjen 1878 …
partnerství
Miroslava Černohorská - Vraná
* červenec 1878 …
† únor 1950 …
∞ listopad 1899 … [RODINA]
Ženich: 25 let
Nevěsta: 21 let
Ženich starší o: 4 roky
Ukončení: březen 1937 (úmrtí partnera)
Celkové trvání: 37 let
Počet dětí: 3
děti
1. dítě: 26 let
Miroslava Vraná - Sölchová
* září 1900 …
† únor 1979 …
∞ únor 1924 …
Manžel: Zdeněk Sölch
[RODINA]
* květen 1897 …
† duben 1955
2. dítě: 29 let
Josef Antonín Vraný
* červen 1903 …
† březen 1994 …
∞ únor 1933 …
Manželka: Helena Lukešová - Vraná
[RODINA]
* prosinec 1909 …
† 1996
3. dítě: 37 let
Jiří Vraný
* červenec 1911 …
† březen 2000 …
∞ červen 1937 …
Manželka: Milada Bažantová - Vraná
[RODINA]
* červenec 1917 …
† duben 1972 …
další informace
ostatní zdroje
vzpomínky příbuzných
jiří vraný vzpomíná: synovy vzpomínky
O pracovních začátcích
Nejprve byl praktikantem na velkostatku Vraný u Loun. Po svatbě najal velkostatek Bohnice, u kterého blízkost Prahy zaručovala odbyt na zemědělské produkty. Narazil zde na staré zkušené harcovníky - jeho společník a tehdejší majitelka jej nakonec připravili o uložený kapitál. Josef Vraný se za vydatné pomoci svého tchána vykoupil z nájmu a přešel jako vrchní správce do Litně, kde se ukázalo, že je šikovný. Zde působil až do doby, než plně přešel na žurnalistickou dráhu.
Léta před první světovou válkou
Dům čp. 275 byl zakoupen jako věno pro sestru Boženu, rodiče si v něm pro sebe vymínili velkou světnici, velkou kuchyň a malou komoru v přízemí. Bydleli však prakticky pouze v kuchyni, a tedy světnici používal Josef na letní dovolenou s rodinou. Zde také jednou přišly na Miroslavu porodní bolesti - švagr, lékař dr. Mareček, tušil, a tak zařídil, že všechny děti šly s jeho ženou na výlet na Kokořín. Nechtělo se malému Pepovi Vranému, vzdoroval, že nikam nepůjde, a po návratu opět plakal a říkal: "Vidíte, já jsem nikam neměl chodit." Tím nastal počátek rozkolu, bratři se k sobě navzájem chovali více jako konkurenti, čím dál více se odcizovali, a jejich rodiny se prakticky přestaly stýkat.
Beletristická tvorba
Začínal jako povídkář, až později se pustil do románů. Příběhy byly psány pro méně náročné venkovské čtenáře a ve snaze o zachování a prosazení tradiční morálky, ale i zásad agrárního hnutí podávaly spíše idealizovaný obraz venkova, ovšem s jeho dobrou znalostí. Když psal, musel mít celý děj v hlavě, poněvadž každé pokračování tvořil ráno v posteli přímo k tisku, bez konceptů a bez velkého čtení - sluha z tiskárny již pravidelně netrpělivě čekal. Po válce, když se jeho hlavní starostí stala politika, spisovatelství zanechal - poslední dílo snad nebylo ani dokončeno.
K pozemkové reformě
Jakožto zastánce selského stavu a češství koncipoval pozemkovou reformu také jako možnost počeštění tehdejších zněmčených území od Liběchova až k hranicím. Byl si vědom toho, že proti silnému německému kapitálu musí stát kapitál český. Proto agitoval u bohatých průmyslníků a různých ředitelů bank a průmyslových podniků a snažil se je přesvědčit ke koupi velkostatků. Ve většině případů byla jeho snaha úspěšná a v letech 1921–1930 bylo díky tomu počeštěno téměř celé severní pohraničí.
Podpora v ústraní
Devizou paní Vrané bylo: "Rodina musí fungovat děj se co děj, v dobrých i špatných chvílích." Věnovala se tím pádem plně domácnosti, bez kuchyně nemohla žít. Nebyla jejím otrokem, vaření ji bavilo a také jí trochu pomáhala služebná Pepi. Vždy všude zdomácněla, vypořádala se i se stěhováním do Prahy, do nezvyklého prostředí velkého města. Nesnažila se nijak proniknout, uvědomovala si, že její maloměstské vzdělání nemůže soupeřit s "paničkami", tak se o to ani nesnažila, ale i tak měla velkou vážnost - nepouštěla se do žádných úvah, se svou vlídnou povahou všechny vyslechla a pokud možno přikývla. Když se jí někdo nelíbil, tak o něm vůbec nemluvila, to byl vrchol její nevůle.
Celkem nikam nechodila, k Vraným docházeli pouze příbuzní. Měla jedinou přítelkyni, vdovu po přednostovi mšenské stanice, snad bývalou spolužačku z měšťanky. Na handlu v pohraničí se naučila velmi dobře mluvit německy, ale s psaním to bylo horší, gramatiku téměř neznala. Doma si občas vzala brýle, sedla si a četla, někdy knihy, ale zejména noviny - oblíbené měla Venkov a Večer, do nichž přispíval manžel a v nichž se jí líbily romány na pokračování. Měla úctu ke vzdělání, nepodceňovala, když se děti učily do školy latinu nebo zeměpis a dějepis, ale upřednostnila rodinný život před rozšiřováním svých vědomostí.
Bulvár na sklonku první republiky
Jednou z forem relaxace pro něj byla návštěva heren - vždy se s manželkou předem dohodl a vyrazil s jistým obnosem, který buď prohrál, nebo rozmnožil. Když však na rodinné dovolené v Monaku konečně podlehl léta trvající srdeční vadě (kvůli které byl např. zproštěn povinnosti narukovat do první světové války), dalo spojení jeho záliby a místa prostor pro fantazii, snad i ukojení závisti, a vznikla historka pro palcové titulky - kterak v kasinu prohrál všechny peníze, pročež se zastřelil. Vzhledem k tomu, že pozůstalí i po jeho smrti spravovali poměrně velký majetek, který byl až roku 1948 zestátněn, a jeho děti byly, jakožto příslušníci buržoazní vrstvy, v 50. letech perzekuováni, těžko říci, co vedlo k tak úspěšnému rozšíření fámy.
zmíněn ve vzpomínkách
jiří vraný vzpomíná na osobu vladimír černohorský: vdova hledala vedoucího obchodu
Snoubenci jezdívali za ženichovou sestrou do Litně a jejich obchod musil prosperovat, neboť vždy vozili nákladné dary. Manželství se ale za krátkou dobu rozpadlo, pročež Josef Vraný obstaral Vladimírovi místo ve Škodovce a jemu se tam dobře vedlo. I jeho druhou partnerkou byla vdova, s dcerou z předchozího vztahu, ale neví se, zdali byli oddáni nebo žili ve společné domácnosti. Evidence obyvatel odhaluje, že po odchodu od manželky byl v Plzni vždy v nájmu u paní Krobové.
Vladimír si často stěžoval sestře Miroslavě, jak otec byl k němu přísný. Byl silným kuřákem, zapaloval si jednu cigaretu od druhé, kouřil i v noci. Také se však jednalo o šikovného kutila či rodinného údržbáře - dokázal opravit zvonek, vyměnit pojistky i pověsit obraz.
