Tento web Vás žádá o souhlas s používáním souborů cookie, které využívá k vylepšování poskytovaných služeb a k interním analýzám, ale nikoli pro reklamní účely. Vaši volbu bude následně možné kdykoli změnit ve spodní části stránky .
Na úvod

josef janatka

karta | vývod (předci) | rozrod (potomci)

osobní data

* leden 1856 …
† prosinec 1924 …
Dosažený věk: 68 let

Pohlaví: muž

rodiče

Otec:
Vincenc Čeněk Antonín Janatka , 41 let
* duben 1814 …
† červen 1867 … | 11 let

Matka:
Barbora Marečková - Janatková , 26 let
* prosinec 1829 …
† červen 1867 … | 11 let

∞ únor 1849 … [RODINA]

sourozenci

  13. ---

partnerství

Manželka:
Anna Štolcová - Janatková
* prosinec 1867 …
† prosinec 1933 …

∞ únor 1890 … [RODINA]
Ženich: 34 let
Nevěsta: 22 let
Ženich starší o: 11 let

Ukončení: prosinec 1924   (úmrtí partnera)
Celkové trvání: 34 let
Počet dětí: 4

děti

1. dítě:   34 let
Jaromíra Anna Janatková - Hirschová
* listopad 1890 …
† březen 1940 …
∞ červen 1909 …
Manžel: František Ignác Hirsch [RODINA]
* srpen 1877 …
† srpen 1959 …

2. dítě:   37 let
Miloš Jan Milos Janatka
* únor 1893 …
† červenec 1978 …
∞ červen 1925 …
Manželka: Marie Cecilie Mary Hovorová - Janatková - Janatka [RODINA]
* únor 1902 …
† leden 1979 …

3. dítě:   38 let
Vítězslav Josef Janatka
* květen 1894 …
† srpen 1975
∞ září 1924 …
Manželka: Anna Emma Marie Welzová - Janatková [RODINA]
* červen 1903 …
† leden 1987

4. dítě:   41 let
Ludmila Blažena Janatková - Zátková
* listopad 1897 …
† listopad 1966
∞ červen 1922 …
Manžel: Miroslav Zátka [RODINA]
* srpen 1890 …
† březen 1980

další informace

Tyto informace jsou zobrazené pouze přihlášeným uživatelům.

ostatní zdroje

Tyto informace jsou zobrazené pouze přihlášeným uživatelům.

vzpomínky příbuzných

miroslav zátka vzpomíná: podrobněji o práci v akciové společnosti strojírny

Z kraje kariéry, roku 1882 podílel se Josef Janatka na kampani firmy v cukrovaru ve Všetulech na Moravě, následovala v roce 1884 přestavba cukrovaru v Dolních Beřkovicích. Později přišla na řadu expanze firmy jak po Čechách (akvizice závodů v Blansku a ve Slaném), tak i do Itálie, Švédska, Belgie, Holandska, na ostrov Jáva a do Argentiny. S ohledem na rozmach dalších odvětví Josef Janatkazajistil proniknutí do lihovarnického průmyslu, zařídil podniku právo výhradní stavby parních turbín soustavy Melms-Pfenningerovy (pro válečné loďstvo) a dále prosadil rozhodnutí o adaptování strojírny ve Slaném na stavbu parních lokomotiv. Od roku 1911 působil i jako místopředseda správních rad zfúzovaných společností v Uhrách. Uvádí se, že do zahraničních držav dosazoval uvědomělé Čechy jako byl on sám.

zmíněn ve vzpomínkách

josef janatka, marie janatková - černá vzpomíná na osobu vincenc čeněk antonín janatka: vzpomínky na oheň v ústní tradici

(dle praneteře Marie Janatkové - Černé, která vyslechla, jak Josef po letech líčil celou hrůzu jednou večer v Rokycanech)
V červnu 1867 vypukl oheň v nynější Karlově ulici, v 11 hodin dopoledne tam v domě vypaloval pekař Antl šváby, příliš přiložil, chytla střecha, vál silný vítr, roznášel jiskry, chytly okolní domy a oheň se po dřevěných domech s doškovými a šindelovými střechami rozšířil na všechny strany až do Kostelní ulice a na náměstí. V okolí hospody "U Lva" všechno hořelo, ale Čeněk Janatka přišel ke svojí ženě Barušce, že se nemusí bát, u nich že je vše kamenné, i krytina na střeše tvrdá, aby neutíkala z domu, jim že nebezpečí nehrozí. Kolem už vše hořelo. Sám šel ještě na půdu zavřít okenice, byly pobité plechem. V bytě bylo s maminkou pět menších dětí a 11-letý Josef. Nahoru do bytu přiběhl 16-letý Karel a křikl: "Pojď, Pepíku, dolů, okolo všechny chlévy hoří, musíme vyvést dobytek na zahradu." Maminka se bála o syna, chytila ho za kabát, ale kluk se z kabátu vysvlékl a utekl. Čeněk, mající povoznictví a několik párů koní, však zapomněl, že dole v průjezdě stojí fůra naložená petrolejem, kolomazí a dalšími hořlavinami, kterou kočí přivezl předchozí večer, snad z Prahy. Fůra chytla a s ní i dřevěné schody, které vedly až na půdu. Všichni v bytě, i tatínek na půdě, se udusili a uhořeli. Čeněk Janatka mladší si vybral kosti otce z popela a měl je uložené ve skleněné skříňce. Jeho manželka mu je dala po smrti do rakve, a tak se dostaly do rodinné hrobky. Karel i Josef se zachránili a od té doby žili u Marečků na Skaličkách. Když rodina ukládala ohořelé zbytky mrtvých, byla matka, snacha a babička zemřelých, Baruška Marečková, tak zničená, že už ani nedokázala poslední službu mrtvým prokázat, a tak se tohoto úkolu ujala tchyně jejího syna, Alžběta Šimonová ze Mšena čp. 168. Sbírali shořelé části těl do prostěradel a ta teprve uložili do rakví.

zpětzpět nahorunahoru